Harry Potter a Ohnivý pohár

Čtvrtý díl populární ságy o mladém čaroději. Je delší, je temnější, je čtivý. Když jsem se s nedůvěrou začítal do stránek Kamene mudrců, nevěděl jsem, do čeho jdu. Že mě knížka naprosto pohltí a donutí shltat její další pokračování, přiměje mě nejen k úvahám nad oním kouzelným čarodějnickým světem, ale i nad světem našim a přivede mne k nutné změně měřítek a hodnot, jež se týkají fantastické literatury obecně (vezmu li v úvahu propracovanou stavbu příběhu, kouzelný styl popisů, a dialogů, nádherný způsob imaginace a neotřelé užití všech tradičních záležitostí, jako je kupříkladu ona mnoha literárními teoretiky neustále přepíraná archetypálnost postav). Ohnivý pohár má pomalý rozjezd. Příběh se na začátku jen tak líně povaluje, zdánlivě se nic neděje a onen pocit se s vámi táhne daleko za druhou třetinu knihy. Avšak závěsy kol děje se postupně roztahují a světlo vnikající na stránky knížky osvětluje nové a nové skutečnosti a souvislosti. Mnohé se jeví o dost vážnější než dříve, je to srovnatelné se změnou pohledu dítěte a dospívajícího človíčka, jehož hodnoty, priority a touhy se posunují malinko jinde. To vše je v příběhu nejen okatě vystaveno, ale i ukryto někde uvnitř a čtenář to vnímá spíše z druhotných náznaků a celkové atmosféry. Projevuje se zde autorčina záliba v detailu, cit pro drobnosti, umění neobvyklosti – zábavná slovní spojení, novotvary, jména – hotová jazyková symfonie, která však stále dbá na to, že čtenářem může být i dítě. To činí společně s autorčiným vyprávěcím nadáním knihu nesmírně čtivou. Nyní letmě k příběhu. Harryho čeká čtvrtý rok studií na Bradavické škole, dříve než se započne výuka, podnikne výlet na mistrovství světa ve famfrpálu a seznámí se s mnoha novými osobami příběhu – s panem Skrkem s knírkem jako kartáčkem na zuby, s Billem Weasleym – starším bratrem jeho kamaráda Rona, s panem Ludo Pytlounem, bystrozorem Pošukem Moodym nebo s nadaným famfrpalistou Viktorem Krumem. Nové postavy otevírají další dvířka příběhu, nahlédneme do minulosti, kdy byl pšt Vyvítekdo u moci, zjistíme kdo se s ním a jak paktoval. Když se pak Harry dostává do školy, čekají na něj všeliké změny a dobrodružství, jež bych zde nerad prozrazoval. Zmíním snad jen to, že Harryho čekají krušné chvíle a že nic není tak jak se na první, druhý či třetí pohled zdá – autorka čtenáři nastraží množství slepých uliček, takže podezřelými se v příběhu stávají postupně téměř všichni. Tím se stupňuje napětí a vůbec pochmurná atmosféra. Konec příběhu pak nevyznívá tak smírně a pohádkově jako dříve. Je zde sice tradiční epifanie, tedy jakés zjevení nejen rozuzlení zápletky, ale též důvodů a pravých hodnot, které jsou hybateli v životě Harryho a jeho přátel. Konec je však nedořečený, otevřený, říká jen počkejte, co se všechno ještě semele .