Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Třetí kniha ze série J. K. Rowlingové vypráví příběh, nu, řekněme temnější, dospělejší a delší, v porovnání s Tajemnou komnatou nebo Kamenem mudrců. Tomu napovídá i rozsah 384 stran, který někteří (domnívám se, že mylně) pokládají za pro mladší čtenáře nestravitený. Pokud jde o příběh, ten je již tradičně správně zamotaný, tajemný a hlavně se opět nevyvine tak, jak byste od začátku čekali, což se vlastně dá čekat, takže ke čtení přistupujete s jistotou, že vás kniha něčím nutně překvapí. A taky že ano. Celý příběh se točí okolo uprchlého, dosti nebezpečného zločince Siriuse Blacka, který se očividně snaží zlikvidovat Harryho. Ale jak už to tak bývá, nikdo není tím, čím se na první pohled zdá být a tak se, zejména na konci knihy, setkáte s vcelku překvapivými proměnami. Změna identit však není jediné, co dělá knihu zajímavou. Úžasné jsou postupy, které jsou v knížce užity, a způsobují to, že vás nutí přemýšlet a přehodnocovat svá stanoviska. Není to jen příběh samotný a jeho interpretace, kterého si na knize cením, nýbrž jeho neprvoplánovost – myšlenka, která člověka dokáže oslovit, když má chuť ji za příběhem hledat.